Krásná Kalábrie
V letošním roce jsem měl s přáteli naplánované dvě dovolené. V prvním týdnu v červenci jsme jeli s koly do Rakouska, první týden v srpnu do České Kanady. Já osobně mám dovolenou s kolem moc rád, ale navíc také miluji moře. A to v Česku bohužel nemáme a Rakušané také ne, ačkoliv ti mají aspoň ta svoje krásná jezera. No ale moře to není a vypadalo to, že se k němu vůbec nepodívám a zimu pak pro samé alergie a chrchlání nejspíš nepřežiju. Pracuji ale v cestovní kanceláři a měl jsem tajný plán, že pokud bude nějaké storno nebo zůstane prázdné místo v leteckém zájezdu do Kalábrie, přemluvím manželku a vyrazíme tam.
V Kalábrii jsem byl služebně loni, moc se mi tam líbilo, ale nejvíc v Capo Vaticano, které se naštěstí nakonec stalo cílem dovolených našich zákazníků. Byl jsem tam jen jeden den, což je na poznání místa moc málo, takže bylo jasné, že se tam chci podívat znovu. Chtěl jsem taky využít toho, že letos bylo poprvé možné cestovat do Kalábrie letecky přímo z Brna nebo Ostravy.
Nakonec se to podařilo, vyrazili jsme na týden od 20.8. Měl jsem trochu obavy, že je to týden, kdy budou v Itálii hlavní prázdniny a že tam bude moc lidí, ale nebylo to tak strašné. Navíc na nás zbyl apartmán, který nemá klimatizaci, tak jsem měl strach, jestli tam nebude moc horko. Ale apartmán byl moc příjemný, žádné horko nám v něm nebylo a naopak byl asi lepší než jen hotelový pokoj.
Pohled od apartmánů Esmeraldo
Bydleli jsme v apartmánech Esmeraldo, které mají společnou recepci s hotelem Grotticelle. Doobjednali jsme si polopenzi, která se také podávala v jídelně hotelu Grotticelle. Na snídani si bylo možno vybrat z bohatého bufetu, u večeří byly saláty také formou bufetu, hlavní jídla, jak je v Itálii zvykem, se vybírala den předem. V Itálii je vždy jako první jídlo primo piatto, obvykle těstoviny nebo rizoto, další je secondo piatto, obvykle maso nebo ryba, která se podává bez přílohy a jí se k tomu jen chleba nebo věci ze salátového bufetu. A nakonec je dezert, tedy pokud Vám na něj zbudou síly. Jídlo bylo prostě vynikající. Já miluji ryby, takže jsem nic jiného ani nejedl, ale samozřejmě jsem někdy trochu litoval, když jsem viděl u souseda např. nádherný steak...
Cesta na pláž
Nicméně jsme nepřijeli kvůli jídlu, ale kvůli krásnému moři. Okolí je hornaté, což je krásné, ale znamená to, že k moři se jde z kopce dolů (a zpět samozřejmě do kopce). Od apartmánů je to asi 250 m, což je sice kousek, ale kopec je kopec, takže jsem si myslel, že ve vedru přijdeme od moře zralí na další koupel. Jsem ale sportovec, tak ani tady se obavy nepotvrdily. Cesta vede po pěkné asfaltové silničce, která je slepá, nikam jinam než na pláž nevede, téměř nic po ní nejezdí a skoro celá je ve stínu stromů a keřů. Navíc zde mnohokrát za den jezdí od apartmánů dodávka, která zajišťuje dopravu těch, kteří opravdu cestu nezvládnou...
Pláž Grotticelle
A už jsme na pláži. Je krásná a je velmi pohodlné, že tu pro nás mají plážový servis. Ten je zdarma, avšak ne v srpnu, takže my musíme platit. Nicméně 10 Eur za dvě lehátka a slunečník mi nepřipadá nějak hrozné, jinde je to většinou víc. Pláž je moc malebná, vodička čistá, prostě ideál. Na pláži je moc pěkný plážový bar, kde si v poledne dáváme čerstvé smažené kalamáry. Velká a výborná porce stojí jen 5 Eur! Nicméně tato pláž není jediná, procházíme si ještě další pláže, kam se dá pěšky dostat. A zjišťujeme, že jsou zde taky pláže, kam se dá dostat jen z vody. Další den si tedy půjčujeme šlapadlo a jedeme tam. Nádherná pláž nás prostě okouzlila, chvíli se zde placatíme ve stínu okolních skal a sníme, že se sem musíme určitě vrátit příští rok.
Pláž přístupná jen z moře
Další den vyrážíme na nákupy dárků a prohlédnout si nádherné město Tropea. Je vzdálené jen 8 km, dá se tam jet asi za euro vlakem, ale na stanici Ricadi je to asi 2 km pěšky. Jedou s námi ještě naši známí, takže si z pohodlnosti objednáváme hotelové auto, které nás za 36 Eur doveze všechny tam i zpět. Tropea je prostě nádherná a nechat si ujít její návštěvu by byla jistě škoda. Křivolaké uzoučké uličky vystavěné na útesu nad mořem okouzlí každého, typické italské hospůdky tak é. Výhled z útesu na okolní moře bere dech. Nakoupit tu dárky není těžký úkol. Kupujeme italské uzeniny, sýry, papričky, typickou místní červenou cibuli, manželka si kupuje krásné kožené botičky, já tričko.
Tropea
Dalším výletem byl lodní výlet na Liparské ostrovy. Tyto vulkanické ostrůvky nejsou pro nás z Česka až tak snadno přístupné, takže si to nemůžeme nechat ujít. Osobně podobné masové lodní výlety nemám moc rád, ale tímto jsem příjemně překvapený. Vyjíždíme ráno autobusem opět do Tropey, kde se nalodíme na velkou a rychlou loď. Asi za hodinu a půl už vystupujeme na prvním z Liparských ostrovů Vulcanu. Procházíme se po žluté, horké a sírou páchnoucí zemi, prohlížíme si bahenní lázně a černé sopečné písečné pláže.
Ostrov Vulcano - bahenní lázně
Další zastávkou je ostrov Lipari. Ten je největší a v jeho hlavním městě si prohlížíme krásný přístav, typickou benátskou lagunu, která mi trochu připomíná dalmátské přístavy. Šplháme přes pěkné městečko na vyhlídku ke kostelu. V přístavu si dáváme pizzu – tentokrát jsme restauraci výjimečně nevybrali dobře, je to spíš taková buchta.
Ostrov Lipari - přístav
A už se pluje dál, na ostrov Stromboli. Ten je vlastně také sopka a je ze všech nejvyšší, skoro 1000 m. Dá se s průvodcem a dobrým vybavením zdolat, vyspat se ve spacáku u kráteru a v noci pozorovat ohnivé divadlo. Snad příště, my se jdeme raději osvěžit do moře na krásnou černou písečnou pláž...
Ostrov Stromboli
Ještě by bylo možné se vypravit na výlet na Sicílii, prohlédnout si krásnou Taorminu a Etnu. Není to daleko, vždyť ji z pláže vidíme, ale už se nám jednak nechce a navíc jsme tam už byli. Mnoho našich spolucestujících se tam však vydává.
Pro zákazníky CK EMMA napsal, nafotil a zakusil Ing. Martin Šedý (promiňte, pane Čapku)
