Vietnam
Vážení milovníci dalekých cest, v letošním roce jsme do naší nabídky poprvé zařadili i Vietnam, zemi, která pro nás dlouho nepředstavovala nic exotického a která přitom patří mezi nejkrásnější a nejpůsobivější destinace v Asii. Ne nadarmo se v posledních letech zvyšuje celosvětový zájem o tuto zemi, která je sice dlouhodobě ve stínu popularity sousedního Thajska, ale svou rozmanitostí, bohatstvím památek, přírodních krás i přívětivostí obyvatel podle mého názoru Thajsko dalece předčí.
Saigon
I nás tato země přilákala a v dubnu loňského roku jsme se vydali leteckou linkou z Prahy přes Moskvu do Vietnamu. Naše cestování začalo v nejmodernějším městě jižního Vietnamu, které dodnes užívá dva názvy - Saigon nebo také Ho Chi Minovo město. Přivítalo nás velkoměsto s téměř deseti miliony obyvatel, které každého nadchne kombinací supermoderních výškových budov a historických, převážně secesních staveb pocházejících z období francouzské nadvlády. A mezi tím všude nádherné parky, v nichž jsme si často připadali jako v japonských zahradách. A to nejen na hlavních náměstích a v centru, ale i kolem silnic a dálnic. S tím je spojena i nečekaná čistota a pohodové večerní procházky, během nichž jsme začali ochutnávat vietnamskou kuchyni. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali, ale za chvíli už různé závitky se zeleninou či mořskými plody nebo výborné polévky tvořily naše nejoblíbenější pochoutky. Po dvou dnech jsme si již nedovedli představit snídani bez vynikající hovězí nudlové polévky.
Saigon
Trochu déle nám ale trvalo, než jsme se naučili přecházet silnice. Téměř šest milionů motocyklů, které vlastní obyvatelé tohoto města, nelze přehlédnout. Postavili jsme se na přechod a čekali, kdy se tento proud motocyklů přeruší. Nedočkali jsme se, nikdy nekončí a navíc se téměř nikdy nezastaví. Ani na křižovatkách, kde jedou všichni ze všech stran a uprostřed se nějak záhadně vzájemně vyhnou. Za celých 14 dní našeho pobytu, během nichž jsme projeli hodně kilometrů po silnicích, jsme neviděli jediný karambol nebo ťukanec. A nakonec jsme se i to přecházení silnic naučili. Neposlechli jsme sice rady místních, kteří nám doporučovali zavřít oči a jít, ale prostě jsme vstoupili do vozovky a pomalu šli a všichni nás vždycky míjeli zprava, zleva nebo zpomalili.
Mekong
I tak jsme ale vzali zavděk celodenním výletem, který nás z ruchu velkoměsta zavedl do povodí řeky Mekong, jedné z nejúchvatnějších oblastí Vietnamu, kde se jeden z největších světových vodních toků vlévá do Jihočínského moře a vytváří množství kouzelných míst. Jeho delta – věčně zelený labyrint ostrůvků, kanálů, slepých říčních ramen, bažin a zbytků původních lesů – je rozlohou bezmála třikrát větší než Česká republika. Projížďka na typických lodích se zastávkami u plovoucích trhů či na ostrůvcích plných exotické zeleně, zakončená posezením v místní restauraci, kde vám připraví rybí specialitu nazvanou Sloní ucho, nám dala zapomenout na předchozí ruch Saigonu a ukázala nám sice chudou, ale velmi přívětivou stranu vietnamského venkova.
Hue - Khai Dinh tomb
Pro opravdové poznání Vietnamu je nezbytné navštívit i střední a severní Vietnam. A tak jsme se další den přesunuli na letiště a absolvovali krátký přelet do města Hue. Po výborných zkušenostech s ubytováním i stravováním jsme se mohli přesvědčit i o vysoké kvalitě letadel společnosti Vietnam Airlines, jejichž flotila dnes patří k nejmodernější na světě. V Hue už na nás čekal usměvavý průvodce a hned cestou do hotelu nás zahrnul množstvím informací z vietnamské historie. Po shlédnutí zdejších památek jsme ale museli uznat, že oprávněně. Hue bylo centrem vlády vietnamských císařů a návštěva císařského města či jedinečných architektonických komplexů, které si císaři stavěli již za svého života, aby je využívali jako letní sídla a po smrti i místo uložení jejich ostatků, nás vždy ohromilo svou nádherou, bohatou výzdobou i jedinečným zasazením do okolní přírody. Následná projížďka po zdejší Parfémové řece v typických dračích lodích byla zážitkem hlavně pro naše fotoaparáty.
Hue - Dračí lodě
Ale protože střední Vietnam není jen Hue, vydali jsme se přes hory porostlé deštnými pralesy s výhledy na krásné zátoky Čínského moře do moderního centra Danang. Zde jsme navštívili muzeum Chamské kultury s nádhernými sochařskými díly této civilizace, která výrazně ovlivnila celý Vietnam. Podívali jsem se ale i na místa spojená s novodobější historií. Procházka a oběd na slavné Čínské pláži nám připomněly období, kdy zde byla vybudována největší americká vojenská základna a američtí vojáci si právě toto místo vybrali pro odpočinek a relaxaci.
Čínská pláž
Odpoledne nás už čekaly Mramorové hory. Malé pohoří asi 10km jižně od Danangu, na které nás upozornilo již množství dílen a podniků, které ve svých zahradách nabízely neuvěřitelné množství sochařských výrobků právě ze zdejšího kamene. Neexistovalo snad zvíře, které byste zde nenašli vytesané z bílého, zeleného, růžového či okrového mramoru. A to nemluvím o různých sochách Budhů a dalších svatých. Ten největší zážitek nás čekal při procházce po cestičkách vinoucích se těmito skalními útvary Mramorových hor.
Mramorové hory - jeskyně
Bohatě zdobené chrámy, pagody, ozdobné brány i sochy Budhy či strážců, hluboké jeskyně s chrámy vystavěnými uvnitř, krásná okolní příroda plná bujné tropické vegetace. Při pohledu na pět kopečků od silnice něco naprosto nečekaného. Prošli jsme si spletitou sítí cest, na kterých jsme se občas hledali, ale nakonec se opět vrátili na správnou stranu k autu a pokračovali na pobřeží k další perle středního Vietnamu, městu Hoi An. Ubytování v luxusním hotelu přímo u pláže s architekturou uctívající zásady Feng šuej nám dopřálo příjemnou relaxaci po tomto dni plném zážitků.
Mramorové Hory
Další den jsme vyrazili na návštěvu města Hoi An. Kdysi jeden z největších vietnamských přístavů, který v 19. stol ztratil na významu a od té doby se tu naštěstí zastavil čas. Staré město ze 17. a 18. století se zachovalými kupeckými i rybářskými domy, čínskými shromažďovacími chrámy, množstvím stylových restaurací, obchůdků a unikátním japonským mostem ze 17. století, to vše přispělo k vyhlášení města památkou chráněnou UNESCO. A my jsme nejen chodili a obdivovali. Dokonce jsme dostali jízdní kola a vydali se na dvouhodinovou projižďku okolím města, během které jsme se pořádně vydrncali na polních cestách, ale za odměnu poznali venkovský život, rýžová políčka, zeleninové zahrádky i sádky na chov krevet. Vyjížďku jsme zakončili obědem na jedné venkovské farmě. Večermí návštěva Hoi Anu pak snad ještě překonala náš první údiv, protože jsme našli město osvětlené množstvím barevných lampionů, všemi barvami zářící mosty, jako při největších svátcích. Dalo by se tu pobýt a koukat a koukat. Anebo strávit alespoň jeden den na pláži, ale my museli pokračovat dál.
HoiAn
Další den nás čekal přelet z města Danang do Hanoje. Po hodině letu nás uvítalo hlavní město, které se tak moc lišilo od moderního Saigonu. Stále je zde zachována původní atmosféra chudšího severu, která s sebou nese i zachování původního starého města s neuvěřitelným ruchem, životem a neustávající energií, která na nás proudila ze všech malých obchůdků, jídelen i stánků, kde se vařilo přímo na ulici, hospůdek, kde se pilo pivo venku na židličkách uprostřed všeho ruchu, stále jezdícími rikšami, obchodníky neustále přenášejícími zboží. To si prostě nejde nechat ujít.
Pagoda na jednom sloupu
Až poté jsme se teprve začali zajímat o největší památky města, ke kterým patří chrámy vystavěné kolem velkého jezera, katedrála sv. Josefa, pagoda na jednom sloupu, ale především Chrám literatury, rozsáhlý komplex s několika dvory, chrámy, pavilony a branami, kde se již od 11. století vzdělávali nejchytřejší muži z celého Vietnamu a který je projevem veliké úcty Vietnamců ke vzdělání, literatuře a konfuciánství. My, kteří máme tento národ spojený především s tržnicemi a stále otevřenými obchody, si až tady uvědomíme jeho dlouhou historii a velikou vzdělanost. K prohlídce Hanoje patří i návštěva míst spojených s jejich vůdcem Ho Chi Minem, všeobecně nazývaným strýček Ho.
Hanoj
Stále jsme ale ještě měli před sebou vrchol naší cesty po Vietnamu. Výlet do dračí zátoky Ha Long bay. Po třech hodinách jízdy autem jsme přijeli k moři, ze kterého se začaly zvedat neskutečné kamenné homole a skalní útvary tvořící oblast téměř dvou tisíc ostrůvků, chráněnou jako přírodní památka UNESCO a zařazenou mezi 7 přírodních divů světa. V přístavu jsme se nalodili na historicky vypadající dřevěnou loď, která se pro nás stala až do dalšího dne naším domovem. Zabydleli jsem se v příjemné kajutě a rychle se usadili v prostorné jídelně, která nabízela nejen krásnou vyhlídku, ale i vynikající jídla připravované zdejším kuchařem. Hlavně ryby a mořské plody byly úžasné. Ještě neskončil oběd a už jsme se těšili, co nám připraví na večeři. Ale rychle na palubu. Nové a nové ostrůvky jako kamenné věže vystupovaly ze smaragdově zelené vody a nabízely stále jiné pohledy. Nevěděli jsme, co dříve vyfotit. Na jednom ostrově jsme si vystoupili k návštěvě krasové jeskyně. Od mládí zvyklí na náš Moravský kras a jeho krápníkové jeskyně jsme si říkali, co nám asi ukáží a trochu nedůvěřivě stoupali do kopce. I zde jsme ale byli ohromeni obrovskou rozlohou jeskyně, její barevností i výzdobou. Zkrátka při vší úctě, není jeskyně jako jeskyně. Příjemným zpestřením byla i následná projížďka v kajacích. S dokonalými kulisami kolem nás jsme zabírali pádly a proplouvali mezi ostrovy a nořili se do skalních útvarů a jeskynních tunelů, které ukrývaly kouzelná jezírka. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Halong bay
A navíc jsme si opět udělali chuť na jídlo a těšili se zpět na naši domovskou loď, kde se již připravovala večeře. Ani jsme se nenadáli a den se rychle přehoupl v noc. Loď se pohupovala na vlnách, nad námi zářilo množství hvězd a kolem se objevovaly již jen mohutné stíny okolních ostrovů. Ticho jen občas narušilo veselí a zábava z dalších výletních lodí, které kotvily ve stejné zátoce. Krásně jsme se vyspali v lodní kajutě a brzy ráno už nás nedočkavost vytáhla na vítání nového dne doplněné cvičením Tai-chi přímo na palubě lodi. Tento den jsme ještě pokračovali v objevování dalších ostrovů a na jeden z nich si také vyšplhali, abychom se pokochali jedinečnou vyhlídkou. A také vykoupali na místní pláži. Ani se nám nechtělo vracet zpět do přístavu. Tím spíše, že nás čekala už jen zpáteční cesta do Hanoje, poslední noc a transfer na letiště. Museli jsme se ale náležitě rozloučit se zemí, která nás tolik překvapila a zanechala v nás tolik dojmů. A tak jsme večer ještě vyrazili do starého města Hanoje, kde jsme se zařadili mezi domorodce i turisty, posadili se na dětskou židličku před jednu z mnoha restaurací a při popíjení vietnamského piva pozorovali okolní cvrkot. Jen velmi neradi jsme se loučili.
Halong bay
